Luna radí: Jahodový úplněk
11. 6. 2025
Dnes v noci se rozsvítí úplněk. Jahodový, jak se mu lidově říká. Ne, že by Měsíc vypadal jako růžová reklama na ovocný jogurt, to ne. Ale právě v tomto období se sbíraly první jahody. A to se mi vlastně líbí. Protože to v sobě nese dvě zásadní pravdy, věci dozrávají... a taky rychle měknou. A když je nestihneme ochutnat, tak nám shnijou na parapetu.
A protože se to celé odehrává ve znamení Střelce, tak žádné polovičatosti. Střelec nemá rád mlžení. Chce pravdu. Velkou, vznešenou, ideálně s filozofickým přesahem, ale klidně i u vínka s kamarádkou, když si konečně přiznáme, že nás už nebaví být milí, chápaví a nekomplikovaní. Ano, i tahle pravda se počítá.
Tenhle úplněk nás prostě donutí podívat se na věci, které si už dlouho filtrujeme podle toho, co bylo vhodné, co se má, nebo co nám poradila nejnovější moudrá reels tarotová víla na Instagramu. Možná si poprvé za poslední měsíce přiznáme, že jsme se úplně minuli s tím, co děláme. Že některé vztahy už nejsou vztahy, jen konverzace, ve kterých pořád čekáme na odpověď, která nepřijde. A že některé naše cíle nejsou vlastně naše, jen jsme se k nim nechali zatlačit, protože to tak dělají všichni.
Jahodový úplněk je totiž vtipnej parťák. Přinese nám chuť žít, tvořit, být venku, tančit, smát se. A hned vzápětí nám připomene, že jsme už tři týdny zapomněli, co to vlastně znamená mít radost. On nám nic nevyčítá, jen svítí. A v tom světle je najednou všechno trochu ostřejší a jasnější. I to, co jsme nechtěli vidět.
Upřímně, pokud nás tenhle úplněk netrefí aspoň jednou do solaru, tak buď pořád spíme nebo jsme osvícení. A pokud jsme osvícení, pravděpodobně to stejně nepriznáme, protože už víme, že osvícení je jen jiný druh iluze. Takže gratulace, vítám vás zpět mezi ostatními neurotickými čarodějkami s plným košíkem vnitřních témat a odhodláním to tentokrát fakt dotáhnout.
Tahle lunární fáze je ideální na to říct si pravdu. Ne úplně veřejně, ne do kamery, ale sobě. V tichu, nebo třeba ve sprše, kde nás stejně nikdo neslyší (a i kdyby jo, tak stejně už dávno ví, že nejsme úplně normální). Možná se nebude dít nic převratného. Možná jen prostě poprvé ucítíte, že vám něco uvnitř konečně zapadlo nebo něco došlo. Anebo že je načase přestat čekat, že vás někdo zachrání a místo toho si jít prostě koupit květiny nebo něco na sebe.
Nezlehčujte, co cítíte. Neutíkejte před tím, co už je dávno jasné. A pokud vám srdce šeptá, že něco je jinak, tak mu to věřte. Protože tahle Luna, tahle přezrálá sladká kulatá mrcha na obloze, vás povede přesně tam, kam máte jít. Jen nesmíte dělat, že neslyšíte.
Kouzlo s kartou Srdce
na lásku, vřelost, směr a odvahu být pravdivá
Toto kouzlo není jen o romantice. Je o napojení na to, co opravdu cítíte a co vaše srdce touží vyjádřit, uzdravit nebo přivolat.
Co budete potřebovat:
kartu Lenormand Srdce (nebo cokoli, co ji symbolizuje – obrázek, kresbu, kámen ve tvaru srdce)
– červenou nebo růžovou svíčku
– kousek papíru a tužku
– malou misku s vodou (nebo květinový čaj)
– volitelně: jahodu nebo něco sladkého k zakousnutí
Postup kouzla:
Večer při úplňku si připravte klidné místo. Zapalte svíčku a položte před sebe kartu Srdce. Přidejte vodu (nebo čaj), symbol sladkosti – jahodu, med, malinu...
Zavřete oči a nalaďte se na své srdce. Položte si ruce na hrudník a vnímejte, jak dýcháte. Nechejte vyplavat první myšlenku na člověka, sen, nebo pocit, který vaše srdce potřebuje slyšet.
Napište na papír odpověď na otázku: „Co moje srdce touží přijmout? A co už nechce nést?“ Nemusí to dávat smysl. Jen nechte věty plynout.
Poděkujte. Pak nahlas nebo potichu řekněte:„Mé srdce ví. Mé srdce volí. Mé srdce mě vede.“
Vypijte vodu nebo čaj jako symbol přijetí. Pokud chcete, můžete papírek spálit nebo uložit do deníku.
Tip navíc:
Kartu Srdce si nechte celý týden někde na očích. A pokaždé, když ji uvidíte, zeptejte se sami sebe: „Co bych udělala, kdybych teď poslouchala jen své srdce?“
Možná to bude maličkost, třeba někomu zavolat, odpočinout si, obejmout se. Možná velký krok. Ale jedno je jisté, právě teď máte šanci cítit víc, hlouběji a pravdivěji.
Úplněk ve Štíru 12.5.2025
Úplňky ve Štíru mají v sobě specifické napětí. Nejsou dramatické proto, že by se na obloze dělo něco výjimečného, ale protože se pod tím vším tichým světlem dost často rozpadá něco, co už stejně dávno nedrželo pohromadě. A najednou to nejde přehlížet, není kam utéct, není co si nalhávat. Štír prostě jde k jádru, ať už chceme nebo ne a často právě ve chvíli, kdy jsme si mysleli, že jsme to něco už měli zpracované. Tenhle úplněk přichází s vnitřní naléhavostí, kterou nejde logicky vysvětlit. Věci, které jsme drželi pohromadě silou zvyku, ticha nebo loajality k něčemu, co už nás dávno neživí, se začínají drolit. Někdy potichu, někdy velmi hlučně, ale určitě ne náhodou.
Týden, který tímto úplňkem začne, bude plný zvláštního vnitřního napětí. Na jednu stranu cítíme, že máme na čem stavět, že jsou tu základy, na kterých se dá konečně něco vytvářet. A zároveň přichází únavný vnitřní odpor, zastavení, ledová pasivita, která se tváří jako lenost, ale ve skutečnosti jen signalizuje, že něco v nás potřebuje ještě chvíli zůstat v klidu. Zvenčí to může vypadat jako chaos, jeden den chuť tvořit, druhý den pocit, že nic nemá smysl. Ale pokud si dovolíme v tom chvíli pobýt, začneme vnímat rytmus, který dává smysl. Chvíli stát, chvíli tvořit a mezi tím se rozhodnout, co si z toho vlastně chceme vzít.
Tahle lunární fáze není o tom, že něco manifestujeme. Spíš o tom, že si konečně přiznáme, že některé věci nás už dál nést nemůžou. Že ten batoh, který vláčíme na zádech, není plný pokladů, ale kostí, které nám kdysi možná patřily, ale dneska nás jen tíží. Je to chvíle, kdy si můžeme dovolit sundat z ramen všechno, co bylo „nutné“, „loajální“, „správné“, ale ve skutečnosti nás to jen drželo na místě. A chvíli stát v prázdnu. Nevědět, neřešit, jen prostě být a všimnout si, co tam pod tím nánosem pořád je. A možná to znovu vzít do ruky. Jako nový začátek, ne jako návrat do starého.
Úplněk ve Štíru nás nenutí k velkým gestům. Ale zve nás ke skutečné opravdovosti. Ne před lidmi, ale před sebou. Možná se nám nebude chtít nic vysvětlovat, možná si budeme potřebovat věci nejdřív napsat, než je řekneme nahlas a možná letos vůbec není důležité to říkat. Možná úplně stačí to prožít a pak nechat odejít. Protože některé věci si naši pozornost zasloužily, ale ne navždy.
Abychom s touto energií mohli pracovat magicky, je potřeba přistoupit na to, že kouzlo nezačíná zapálením svíčky, ale rozhodnutím něco opravdu pustit. Neříkat, že to chceme změnit, ale dovolit, aby se to změnilo a to někdy znamená udělat krok zpátky, nebo nechat prostor prázdný. To je ta největší alchymie, kterou Štír zná. Ztratit a přežít. A právě proto má tolik síly.
Rituál k rozvázání toho, co nás už nemá držet
Tohle kouzlo není určené na jeden večer. Je to proces, který začíná s úplňkem, ale může trvat celý týden a klidně ho dokončete, až ucítíte, že jste připraveni. Důležité je jen jedno, venkovní závěrečná část. Ne proto, že by příroda byla víc magická než naše kuchyně, ale protože pohyb ven je symbolický krok k tomu, že něco propouštíme zpátky světu. A že to už nechceme držet jen v sobě.
Co budete potřebovat:
papír a tužku
kousek přírodního provázku nebo příze (červená nebo černá, ale není to dogma)
svíčku (barva podle pocitu, může být klidně i čajová)
misku s vodou nebo solí
drobnost, která pro vás symbolizuje kotvu – kámen, karta, šperk, něco, co je vaše
Průběh rituálu:
Najděte si večer, kdy na vás nebude nikdo mluvit. Nemusí to být teatrální, jen klidný prostor. Zapalte svíčku a chvíli pozorujte její plamen. Nepřemýšlejte, jen dýchejte. Pak si vezměte papír a napište všechno, co víte, že vás v poslední době drželo zpátky. Může to být konkrétní člověk, situace, přesvědčení, věta, kterou si opakujete. Pište bez cenzury, však to štete jen vy sami. Až skončíte, papír složte a omotejte provázkem. Ne pevně, spíš jako symbol pouta. Přiložte k tomu svou kotvu, předmět, který jste si vybrali. A chvíli jen buďte. Můžete říct nahlas: „Dovoluji si pustit, co už mě nepotřebuje. A zůstat v tom, co je moje.“
Papír nechte přes noc u svíčky, nebo tam, kde se k němu nebudete vracet. Druhou část rituálu si naplánujte v průběhu týdne, cíleně si vyjděte ven, do lesa, do parku, na místo, kde vás nikdo nevyruší. A tam buď papír buď spalte, pohřběte, nebo hoďte do vody. Nechte ho zmizet. Bez nutnosti pochopit všechno hned. A pak položte dlaň na zem. Jen tak. Jako gesto, že tohle všechno máte za sebou. A můžete jít dál.
Požehnaný úplněk přátelé!